něco o westících
VZNIK PLEMENE - Z LOVECKÉHO PSA NA RODINNÉHO
West highland white teriér pochází ze skotska, přesněji z Vysočiny na severu země (Highlands). Typickým obrázkem této oblasti jsou skalnatá pobřeží. V chudé, kamenité krajine se rozkládají velké plochy vřešovišt, jimž protékají řeky, Horská jezera střídají močály, podnebí je drsné, deštivé, s bouřlivými větry. V rašeliništích, vřesovištích, a lesích žijí: srnci, zajíci a koroptve; tato zvířata jsou bohatou potravou pro dravou zvěř. Úkolewm west highland white teriéra, repektivě jejich předků, bylo tuto dravou zvěř lovit. K vypuzení lišek a jezevců z jejich těžce přístupných nor ve skalách totiž potřebují lovci pomoc malých, odvážných psů.
Od tmavosrstého k bílému teriérovi. Z anglických pramenů víme, že muži kteří byli v 19. století chodili s tmavosrstým předkem dnešního westíka, keinterierem na lov, měli odpor k bílím štěňatům ve vrhu a zabíjeli je. Nedorostli by prý nárokům lovu. Jednou se však přihodila Colonelu Malcomlovi z Poltallochu nehoda: zastřelil svého vlastního psa, protože si jej kvůli barvě zaměnil s lovenou zvěří. Po této ráně se rozhodl chovat pouze vílé teriéry. Na rozdíl od ostatních chovatelů si ponechával jen bílá nebo částečně bílá štěňata a postupnou plemenitbou pak po několika generacích zcela vyloučil ze svého chovu cairn teriérů tmavé zbarvení. Jeho psi byli pojmenování Poltallochův teriér nebo bilý cairn terier a brzy se stali uznávynými, když se ukázalo že jsou stejně odvážní a úspěšní při lovu jako jejich tmavosrstí předkové. Navíc měli, ale tu výhodu, že díky svému zbarvení byli jasně vidět i za šera nebo za špatného počasí. Název ,, west highland white terér" se ujal počátkem 20. století Skotský Kennel Club klasifikoval plemeno už v říjnu 1904, anglický Kennel Club jej uznal v roce 1907.
Westík jako domácí pes. První westíci, kteří byli předvedeni koncem 19. století na výstavách ve Velké Británii, byli poznamenáni i stopami po boji, které utžili při lovu. Nebylo to však hodnoceno jako nevýhoda, nýbrž naopak znamení odvahy a dobrých loveckých schopností. Ačkoliv byl wesík i nadále ceněn jako lovecký pes, získal v průběhu času větší význam jako společník. Stále častěji byl na výstavách psů, postupným šlechtěním se měnil i jeho vzhled: stal se nižším v kohoutku a kompaktnějším. Rovněž srst mu zhoustla. Zatímco u loveckého psa byla hustá srst spíše na překážku, byl u psa chovaného k předvádění na výstavách kladen větší důraz na vzhled a hustá srst byla nyní požadována. Dnes je typickým znakem westíka. Westík se nyní chová převážně jako rodinný pes a jen v opravdu vzácných případech je využíván k lovu. Předpoklady lovu nese stále v sobě, a to bychom jako majitelé neměli podceňovat. Nejen. že má v sobě zakořeněný lovecký pud, který ho vede k tomu, že pes od Vás uteče hned, jakmile ucítí stopu; westík je také takříkajíc ,, nezaměstnaný lovcký pes", který chce neustále dostávat úkoly a podněty aby se dobře cítil. Mnoho problémů s chováním psůje způsobeno tím, že nejsou plně vytíženi. Pro majitele to znemaná, že musí věnovat westíkovi spoustu času, hrát si s ním a dávat mu úkoly a v neposlední řadě dbát i na to, aby pes zůstal aktivním a mohl se dostatečně vyřádit
zdroj tohoto článku je stránka www.westie.blog.cz